SAMOLEPKA č.22 Král Šalomoun nechal Hospodinu postavit chrám

Král Šalomoun na řídil postavit Hospodinu chrám. Na stavbě si dal obzvlášť záležet. Nechal ho ozdobit zlatem a stříbrem. Do chrámu totiž měla být uložena vzácná Archa úmluvy.

Moudrý král Šalomoun se po čtyřech letech svého kralování pustil do stavby, která se proslavila po celém světě. Stavba překrásného a velkolepého chrámu měla patřit Hospodinu. „Já si žiji v pohodlí, v krásném paláci," říkal si král Šalomoun, „a Archa úmluvy, ve které je tajemně přítomný Hospodin, je uložena ve stanu. Postavím proto Hospodinu nádherný chrám, do kterého budou moci kdykoli přicházet lidé a modlit se v něm. V chrámě bude Hospodin blízko všem lidem."

Na stavbě chrámu si dal Šalomoun obzvlášť záležet. Řídil se Hospodinovými radami. Do všech koutů svého království rozeslal služebníky, aby přinesli na stavbu chrámu ty nejlepší materiály. Když nebyl spokojen s tím, co přivezli, poslal je do jiných zemí, aby tam našli něco lepšího. Pro jemné cedrové dřevo se proto například putovalo až do Libanonu. Služebníci tam pokáceli stromy, kmeny svázali do vorů a plavili je podél pobřeží na místo, kde je Šalomounovi služebníci vytáhli na břeh. Zlato, stříbro, drahokamy a drahé látky byly připraveny k výzdobě chrámu. Šalomoun zaměstnával stovky těch nejlepších dělníků, stavitelů a řemeslníků. Výsledek společné práce byl po sedmi letech práce překrásný.

Svou krásou a velikostí jeruzalémský chrám proslul v celém světě. Před ním byl pod širým nebem vybudován velký oltář, aby na němž kněží obětovali zvířata a dary, které lidé přinášeli a nabízeli Hospodinu.

Hlavní část chrámu tvořily tři místnosti, které následovaly za sebou. První byla předsíň, ve druhé, kterou nazvali svatyně, byl zlatý svícen se sedmi rameny a stůl, na němž bylo položeno dvanáct chlebů. Zde byl také malý oltář ze zlata, na němž každé ráno a každý večer určený kněz pálil voňavé kadidlo. Třetí místnost byla celá obložená zlatem a říkalo se jí velesvatyně. Do ní mohl vstoupit pouze velekněz, a to jen jednou za rok; uchovávala se v ní totiž vzácná Archa úmluvy. Ta byla přinesena do chrámu jednoho slavnostního dne, o kterém si povíme příště.

Králi Šalomounovi velice záleželo na tom, aby byl Hospodinův chrám krásný. Nechal do něj pořídit to nejvzácnější a nejkrásnější, co existovalo. I lidem, kteří stavěli kostel, do kterého chodíš ty, záleželo na tom, aby to v něm bylo hezké. Vyzdobili kostel zlatem a stříbrem, umístili do něj vzácné sochy a okna z barevných skel. A proč má být kostel tak hezký? No proto, aby jeho krása všem lidem připomínala, že nás v něm čeká někdo velice vzácný. Je to Pán Ježíš, který nás má moc rád.