SAMOLEPKA č.19 David a Jónatan byli opravdoví přátelé

Ze Saulova syna Jónatana a Davida se stali opravdoví přátelé. Byli často spolu. Proto Jónatan pomohl Davidovi k útěku před rozzlobeným králem Saulem, který ho chtěl zabít.

Od toho dne, kdy David zabil obra Goliáše, se jeho život úpině změnil. Král Saul si vzal Davida k sobě do paláce a choval se k němu jako k vlastnímu synovi. Dal mu dokonce za manželku svou dceru. Také Saulův syn Jónatan si ho velmi oblíbil pro jeho dobré a odvážné srdce. Trávil s ním spoustu času. Jónatanovi bylo totiž s Davidem moc dobře. Věděl, že ho Hospodin pomazal za budoucího krále. Jónatan mu dokonce daroval svůj drahocenný plášť a výzbroj. To byla pro Davida velká čest. Jónatan mu nabídl své přátelství, které David rád přijal. Oba si slíbili, že si budou vzájemně pomáhat a jeden druhého nikdy nezradí. Jónatan svého přítele nikdy neopustil, a to ani v době, kdy se králi Saulovi změnilo srdce natolik, že chtěl Davida zabít.

Začalo to, když se král Saul s Davidem vraceli z další vítězné bitvy. Ženy, které je přišly uvítat, zpívaly: „Saul pobil své tisíce nepřátel, ale David desetitisíce." Tato píseň krále Saula velice rozhněvala. Začal se bát, že Davida udělají králem místo něho. Přemýšlel, že Davida zabije.

Když se Jónatan dozvěděl o králově zlém úmyslu, na nic nečekal. Jako správný přítel spěchal za Davidem vyřídit mu, ať se má před králem na pozoru a raději se před ním ukryje. Pak se dohodli na tajném signálu. Jónatan řekl Davidovi: „Půjdu za králem Saulem a přimluvím se za tebe. Vezmu si s sebou luk a šípy, aby to vypadalo, že chci jít cvičit střelbu. Když pak vystřelím a řeknu: ,Šíp je přímo za tebou,' bude to znamenat, že ti král odpustil a nic ti neudělá. Když ale vystřelím a řeknu svému pomocníkovi, který mi bude sbírat šípy: ,Šíp je dál,' bude to znamenat, abys rychle utekl pryč."

Král si však nic nerozmyslel, i když se Jónatan za Davida moc přimlouval. Poznal to i David podle dohodnutého signálu — „Šíp je dál". Musel proto z úkrytu utéct. Neodešel však bez rozloučení s nejvěrnějším přítelem Jónatanem. Vždyť mu teď ukázal, jak mu na něm záleží. Při loučení oba plakali a slíbili si věrnost až do smrti. Jónatan pak musel jít zpátky za svým otcem do paláce a David utekl do skalnatých hor.

Vyprávěním o Davidovi a Jónatanovi nám Bible vyzdvihuje cenu přátelství a pravého kamarádství. Najít dobrého přítele a kamaráda je veliký poklad a přináší každému člověku radost. Není to ale jednoduché, je potřeba se za něj modlit, ale také se o to snažit. Kamarádovi se musíš věnovat — hrát si s ním, půjčovat mu věci, pomáhat mu, zajímat se o něj a mít také radost, když se mu něco podaří. To Jónatan s Davidem, který měl rád Pána Boha, dokázali, ale Saul ne. Ten záviděl Davidovi oblibu mezi lidmi. Nedokázal nikomu přát úspěch. Dělal si věci podle sebe a nechtěl se poradit s Bohem ani s nikým jiným. Myslel jen na sebe.